Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 25.06.2017 23:36:06

Chovatelská stanice -RUSKÁ BAREVNÁ BOLONKA

HOMO KYNOLOGICUS

BlueBoard.cz Button 88x31 px

 

 


 

 

Homo kynologicus, čili člověk - kynolog, je poměrně hojným poddruhem
 člověka moudrého (Homo sapiens). 

 

**Popis: *** 

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné. 
 
Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji
 vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách,
 ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení
 bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.
 
 
 
**Výskyt:**
 
Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém
 světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech,
 agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě.
 Kynologové žijí ve smečkách.
 
 
 
**Etologie (chování):**
 
Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl pro
 humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají
 nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení
 okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může
 být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou
 jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí).
 
 
K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se
 podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo
 v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat
 velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční,
 nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste
 zub.
 
 
  Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu,
 případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji,
 visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i
 psy svých soupeřů. Snímek cizího exteriérově kvalitnějšího psa je pak
 příčinou kynologových depresí.
 
 
 
**Způsob života:**
 
Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem.
 Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v
 oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou
zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v
 jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce,

 značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na

 sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.
 
 
 
Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce
 (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako
 dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako
 velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery
Ngorongoro.Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou
 srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl-li kynolog kouzlu naháčů,
 pudlů, nebo jiných nelínajících plemen. 
 
 
Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován,
 uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo
 lépe řečeno na sedací soupravě. Ve všech obytných prostorách se hojně
 vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v
 různém stadiu rozžvýkanosti.
 
 
 
Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery,

 balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické
 elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na
 odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění
 nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného
kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.
 
 
 
Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. 
 
Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje
 žádná živá drůbež a žádné záhony. Samotnou kapitolou je dopravní prostředek
 kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi
 a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé
 postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co
 v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním
 skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před
 výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení
 jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost,
 protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.
 
 
 
**Potrava: ***
 
*Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak se
obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou
 pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani
 doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují
 zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.
 


**Rozmnožování a pohlavní dimorfismus:** Skutečnost, že děti nelze
 vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní
 výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky
 kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce
 je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové.
 Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává
a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování.
 
 
 
Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a
připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše
 postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná
 se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na
 soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.
 
 
 
Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se
 dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si
 vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová
 blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou
klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je
 diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom
 potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o
 tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci,
 závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta
 fena, co si Vopršálková přivezla z USA určitě nestojí za ty peníze,
 poněvadž je strmá na zadek , nemá chlupy, má světlý oko a ten pohyb taky
 nic moc. 
 

 
Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco
 muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.
 
 
 
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že
 nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají
 všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat
 štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce
 (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá
večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky
 nebo trimovací nůž.
 
 
 
Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály,
 ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou
 kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně
 rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout si,
 jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a
 málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a
 chlupatá polívka z pytlíku.
 
 
 
Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci
 obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog
 mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens,
 nastává boj, který končí často rozvodem. 
 
Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka
 moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a mnohem
 lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za kynologa.
 
 
 
Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely -
nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou
 konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa
 (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických
 potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze
 rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za
 prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v
 posteli stejně místa jako dospělý barzoj a sežere toho bezmála tolik jako
 dva barzojové, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to
 neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany,

 fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě
 to všechno sponzoroval.
 
 
 
**Řády: ***
 
*Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo
 kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. 
 
musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě,
 lidově zvané např. ovčáčkáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě
 mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd.
 Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší
 (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo
 kynologicus jsou zachovány.
 
 
 
Závěr:
 
Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé"
 pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology
 vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou

 kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také
 nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a
 mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou
na kynologických akcích
.

 

 

 

Syndrom získané posedlosti psy

je nová choroba, pravděpodobně způsobená virem, šířícím se mezi majiteli psů. Podle všeho již existuje delší dobu, ale teprve nedávno ji kdosi popsal a začal studovat. Nazývá se syndrom získané posedlosti psy (SZPP).

Nejprve se vědci domnívali, že je psychické povahy ale poté, co se dva mladí výzkumníci našeho ústavu náhle rozhodli stát se chovateli a vystavovateli, uvědomili jsme si, že se jedná o infekčního činitele. Naši epidemiologové určili stádia této choroby a pro ně typické symptomy.

 

Počáteční stádium:

·       myslíte si, že jakákoli výstava do vzdálenosti 500 km je hned za rohem

·       začalo vás těšit vstávání v pět hodin ráno kvůli venčení psa

·       baví vás trávit několik hodin denně kartáčováním psů

·       myslíte si, že se z vás stane skrblík, pokud neutratíte ročně několik tisíc na výstavách či za potřeby pro psy

·       nemůžete si vzpomenout, jaké to bylo, když jste doma měli jenom jednoho psa

 

Druhé stádium:

·       nejdůležitějším faktorem při koupi auta, je pro vás – kolik se do něj vejde psů

·       když chcete koupit dům, první věc, na kterou myslíte je – kolik psů můžete chovat na pozemku

·       účet za krmení pro psy je vyšší než účet za jídlo pro vaší rodinu

·       utrácíte více peněz za veterináře než za vlastního doktora

·       nemáte žádné peníze, protože vystavujete psy

·       máte více fotografií psů než vlastní rodiny

·       vaše představa o příjemně strávené dovolené, je dovolená ve výstavním kruhu či ,,cvičáku,,.

 

Třetí stádium:

·       ráno vstáváte a zjišťujete, že jste dali včera večer děti do kotců a psy do postelí

·       znáte jméno a rodokmen každého psa, ale neznáte toho cizího člověka ve vašem domě (ukáže se, že je to váš manžel či manželka)

·       sousedé trvají na tom, že každý pes běhající kolem vašeho domu, je váš

·       jste již tak dlouho na cestách po výstavách, že si nemůžete vzpomenout, kde bydlíte

·       vaše rodina vám řekne „buď my a nebo psi!“ a vy si vyberete psy

 

Máte tuto obávanou chorobu?


Dobře, ale existuje naděje. Během našeho výzkumu jsme zjistili, že většina se zastaví na druhém stádiu a stává se chronickým.  Zajímavým momentem této choroby se zdá fakt, že expozice v raném věku má imunitní efekt. Několik lidí postižených druhým a třetím stádiem SZPP má blízké příbuzné (děti, manželé, manželky), jež jsou absolutně zdrávi.

Někteří z našich vědců se domnívají, že to může způsobeno vlivy prostředí na funkci imunitního systému v závislosti na věku nebo skutečnosti, že lidé s těmito stadii choroby mají tendence se nestýkat s blízkými členy rodiny, a to zřejmě z důvodů, že mají výpadky paměti způsobené touto chorobou – jednoduše si nepamatují, že mají blízké příbuzné.

 

Jaká je prevence?
Dokud nebude nalezen lék-dodržujte následující:

·       vyhněte se chovatelské inzerci typu "s výstavními předpoklady", protože psi mohou být přenašeči této choroby. Odjeďte z domu v těch dnech, kdy místní noviny informují o výstavách psů ve vašem okolí.

·       jestliže nečekaně přijdete do kontaktu s osobou nakaženou SZPP odejděte co nejdříve a důkladně se osprchujte

·       pokud bydlíte s osobou nakaženou SZPP, buďte klidní – pokud jste dosud nepodlehli, jste pravděpodobně imunní a v pořádku

 


TOPlist