Chovatelská stanice -RUSKÁ BAREVNÁ BOLONKA

 Boloňský psík pochází z Itálie, stejně jako např. neapolská doga nebo italský chrtík. Dříve byli nazýváni doprovodnými psy, což neznamená nic jiného, než že svého pána všude doprovázeli.Dodnes není zcela jasné, jak plemeno boloňského psíka vzniklo, ale je pravděpodobné, že křížením maltézského psíka a malého bílého pudla, po němž převzalo i hravou a učenlivou povahu.

Již v 11. a 12. století byl boloňský psík díky svému půvabu vysoce ceněn. Obzvláště byl oblíben v období renesance, kdy tyto psíčky chovaly zejména dámy vyšších kruhů. Roku 1668 poslal kníže Cassino de Medici osm malých boloňských psíků do Belgie a pověřil plukovníka Alamanniho, aby jeho jménem psíky věnoval nejvyšším osobnostem  v Bruselu.V období renesance se boloňský psík těšil přízni panovníků, kteří toto plemeno často dostávali darem. Slávu boloňských psíků prohloubili jejich majitelé zvučných jmen, jako kupříkladu markýza Pompadour (1721-1764) nebo carevna Kateřina II. (1729-1796), jakož i rakouská císařovna Marie Terezie (1717-1780), která ho milovala natolik, že jej po smrti nechala preparovat. Dodnes je možné spatřit ho ve Vídeňském přírodovědném muzeu.

Slavné obrazy Tiziana, Carpaccia, Goyi, Dürera a dalších významných umělců vyobrazují psy tomuto plemenu velmi podobné. Nesmíme však opomenout, že v té době bylo možno boloňského psíka zaměnit s příbuzným druhem bišon frise, neboť tehdejší odchylky nebyly patrné jako dnes. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že před lety vznikl rozpor mezi těmito dvěmi plemeny a mnozí odborníci podotýkají, že v minulosti docházelo k častým změnám. V rámci výstavy plemene bišon byl zapsán boloňský psík a naopak. Tehdy se společenská plemena chovala v omezeném rozsahu a byla méně známá.

Dnes je vypracovaný standart pro každé plemeno a rozdíly jsou jasné. Prvopočátky oficiálního chovu pocházejí z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, do kterého se začali zapisovat čistokrevní psi.

Po válce se boloňský psík úplně vytratil. Zůstal v Itálii u jediného chovatele, Maria Persichi, kterému se připisuje zásluha za uchování plemene. Roku 1970 bylo zapsáno 26 chovných jedinců a jejich počet klesal až do roku 1979, kdy jich bylo zapsáno 7. Tehdy se manželé Bonnanovi rozhodli plemeno zachránit a rozšířit. Všichni chovní psi zapsaní v plemenné knize měli vážné vady, byli příliš malí a nízcí, a tak se snažili najít jedince bez PP ale odpovídajícího standartu. Po této úmorné práci se však objevili výsledky a roku 1984 se jejich fenka Lilly jako první stala šampionkou Itálie.

Chov kvalitních jedinců pokračoval a psů přibývalo. V roce 1980 bylo zapsáno 8 jedinců, roku 1985 již 30 a roku 1991 vzrostl tento počet na 174 chovných jedinců. Zdá se, že s kvantitou mohla utrpět i kvalita, a proto je třeba být opatrný při nákupu štěňat ze země původu. Na druhou stranu je to jediná možnost, jak získat kvalitní jedince pro chov našich psů, kteří pochází z Ruska, kde chovatelům na kvalitě pramálo záleželo.

Zůstává však zásluhou manželů Bonannových, že boloňským psíkům již nehrozí nebezpečí vyhynutí, plemeno je plně obnovené a jeho místo v plemenných knihách upevněné, odpovídá standardu a díky dovozu z této země se stává typickým představitelem i mimo Itálii.

Povaha boloňského psíka: Boloňský psík je přítulný a milý společník. Je odvážný, podnikavý a velice učenlivý. Dovede se naučit různé kousky pro naše obveselení, rád se předvádí, je to domácí šašek a klaun. Má velmi jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je mírný, nekouše, není agresivní. Velmi lne ke svému pánovi a celé rodině, k cizím lidem je dost nedůvěřivý. Miluje procházky i dlouhé, vždy v doprovodu svého páníčka. Rád dovádí na zahradě. Je velice vázaný na členy své rodiny. Pro svoji úžasnou povahu a luxusní exteriér si vysloužil přezdívku "antistresový pes".